Rozhovor s Jakubem
Jakube, vyrůstal jsi se sestrou u strýce, studoval jsi na třech učilištích, sportoval jsi, miloval psy a svou zahradu. Pak se něco přihodilo… Vrátíme se do doby, kdy se zdálo vše ještě v pořádku. Byl jsi nadějný atlet….?
To je pravda, zhruba do 17-ti let. Specializoval jsem se na skok vysoký, kde jsem měl osobní rekord 190 cm, sprint, skok daleký. Na MS republiky v družstvech jsme obsadili 3. místo a moje sportovní kariéra se zdála být slibně nastartovaná.
Jak dlouho trvalo, než lékaři určili správnou diagnózu?
Potíže začaly zhruba mezi 18 a 19 rokem. Ze začátku jsem pociťoval necitlivost nohy, kterou jsem postupně začal více či méně tahat za sebou. Lékaři mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu a 1,5 roku jsem bral léky a chodil o berlích. Léky, které jsem dostával, nebyly schopny zastavit další atak nemoci, který zasáhl míchu. Nevědomost lékařů mě bohužel dostala až na invalidní vozík. Až třetí neurolog téměř po dvou letech mi předepsal účinnou léčbu baclofenovou pumpou, která pomáhá na zmírnění křečí dolních končetin. V této fázi už se ale jednalo pouze o potlačení další progrese nemoci.
Jak se tato nemoc léčí?
Tato nemoc je nevyléčitelná, ale dá se pozastavit progrese nemoci. Ze začátku jsem bral neuvěřitelné množství léků, posun nastal až se zavedením baclofenové pumpy, která sama dávkuje tělu látku na zmírnění křečí. Progrese nemoci se tímto pozastavila a já jsem tedy postupně mohl všechny ostatní léky vysadit.
Jak ses dozvěděl o zařízení Centra sociální rehabilitace v Dubé?
Byl j
sem na rehabilitaci v Kladrubech, kde mi před ukončením pobytu byl nabídnut další pobyt v zařízení ve Zbuchu u Plzně, je to velký komplex, ale převážně pro mentálně postižené. Byl jsem se tam podívat, ale upřímně jsem z toho byl trochu vyděšený. Sociální pracovnice mi nabídla i možnost Centra sociální rehabilitace v Dubé – tehdy ještě Diakonie Dubá a to se mi líbilo.
Co ti pobyt tady přinesl?
Rozvoj sebe sama, nepřemýšlet nad některými věcmi a posunout se dál. Naučil jsem se nejprve upravovat fotky a nyní už umím sám udělat i webové stránky a další věci na PC.
Jaké máš plány do budoucna?
Rozvíjet se dál až kam to půjde v rámci možností. Také jsem se před 2 lety vrátil ke svému milovanému sportu. Díky štědrosti dárců, jsem si mohl pořídit Handbike – tedy kolo, díky kterému se nyní cítím trochu svobodnější. Mým přáním je samostatný byt pokud možno v Dubé, kde mám přátele.
ZA DOBU EXISTENCE CENTRA SOCIÁLNÍ REHABILITACE JSME POMOHLI ZMĚNIT VÍCE JAK 30 LIDSKÝCH ŽIVOTŮ
Vámi darovaná stokoruna pomůže uhradit jednomu člověku jeden den pobytu v našem rehabilitačním centru. Děkujeme!
Jmenuji se Marcela a toto je můj příběh
Ještě do nedávna jsem byla úspěšnou kadeřnicí, měla jsem svůj salón, česala celebrity na soutěžích, a vše vycházelo docela dobře. Často mě bolela hlava, ale koho nebolí, brněly mě ruce a motala jsem se. Po sériích vyšetření, běhání po doktorech a rehabilitacích jsem skončila v nemocnici. Diagnóza – nádor na mozku. Následovala operace, pak nemocnice,rehabilitace a zase nemocnice a rehabilitace v Kladrubech. Výsledkem bylo zadlužené nefungující kadeřnictví, a myšlenku na návrat k normálnímu životu jsem byla nucena zcela pohřbít.
Po rehabilitaci v Kladrubech jsem hledala co dál. Naskytla se mi možnost jít na 3 roky do Centra sociální rehabilitace v Dubé, kde jsem se učila znovu se o sebe postarat, učila jsem se znovu vařit, což mám moc ráda, prát, nakupovat, prostě zvládat denní povinnosti ve zcela nové životní situaci. Zvládla jsem to, udělal jsem si i velkou radost účastí v pořadu Prostřeno, a nyní můžu žít ve svém novém bezbariérovém bytě. Díky tomu, čím jsem prošla, jsem poznala opravdové přátele a lidi, kteří nezištně a s radostí pomáhají. Všem vám, kteří jste mi pomohli, i vám, kteří jste mě i mě podobné podpořili, moc děkuji.
ZA DOBU EXISTENCE CENTRA SOCIÁLNÍ REHABILITACE JSME POMOHLI ZMĚNIT VÍCE JAK 30 LIDSKÝCH ŽIVOTŮ
Vámi darovaná stokoruna pomůže uhradit jednomu člověku jeden den pobytu v našem rehabilitačním centru. Děkujeme!
